Otavská vinička

Tuto metodu jsem si letos vyzkoušel v rámci série pokusů o vypěstování vlastních naštěpovaných sazenic. Rouby se odebírají přímo z čerstvých letorostů, vyrůstajících na matečné rostlině. Proto je použitelnost této metody omezena časovou uchovatelností oddělených živých částí rostlin. Listy na letorostu odříznutém od matečné rostliny relativně rychle uvadají. Jak dlouho a za jakých podmínek lze odlistěné části zelených letorostů uchovat jsem nezkoušel, ale odhaduji, že po zabalení do mokrého obalu a při uložení do chladna by měly být použitelné určitě více než jeden den. Rouby neodebíráme z nejmladší vrcholové části , která je ještě celá v bylinné fázi vývoje. Měly být již ve stavu počínajícího dřevnatění, proto použijeme pro získání roubů spíše bazální, či středové části letorostů.

Ke svým experimentům jsem jako podnož použil jednoleté květináčové sazenice, vypěstované z řízku podnožové odrůdy v minulém roce. 

Zbývající postup je téměř shodný jako u metody "dřevitý roub do zeleného". 

Při zastřižení vrcholu rostliny i při odběru roubu dbáme na to, aby po vložení roubu do zářezu bylo zachováno "cik - cak" střídání oček, navazující na podnož. Na upravené rostlině jsem ponechal pouze jeden zastřižený letorost s několika spodními listy, aby v něm pokud možno zůstaly zachovány přirozené životní funkce.

Roub

Pozor - při vložení roubu do podnože se musíme vyvarovat povrchovému oschnutí styčných řezných ploch. Pokud by buňky na povrchu řezné rány zaschly, rostlinné tkáně by už nesrostly. Protože máme rouby  ještě v částečně bylinném stravu, jejich otevřené řezné plochy jsou ke ztrátě vody a povrchovému oschnutí náchylnější , než rouby a podnože zdřevnatělé. K rychlému povrchovému oschnutí také napomáhá teplé počasí. Abych toto riziko eliminoval, postupoval jsem takto:

1. vytvoření podélného zářezu do podnožového letorostu
2. dočasné sepnutí zářezu v podnožovém letorostu pomocí kolíčku (na prádlo)
3. vyříznutí roubu z letorostu ušlechtilé odrůdy a úprava jeho styčných ploch
4. bezodkladné vsazení roubu do zářezu v podnoži a ovázání roubovací páskou

Práce by měla probíhat rychle, bez zbytečného otálení. Je proto vhodné si to předem natrénovat nanečisto.

Po dobu prvého týdne jsem pro jistotu rouby překryl mikroténovým sáčkem  a do sáčku vložil mokrý vatový tampón, který uvnitř udrží potřebnou vlhkost. Výhodou štěpování na kontejnerované sazenice je skutečnost, že naštěpované rostliny můžeme přemisťovat a podle aktuální potřeby je tak lze chránit před slunečním úpalem nebo naopak chladem.

Než se rouby naplno ujmou, je účelné vylamovat všechny letorostíky, které raší ze záložních oček podnože. Očka roubů (v mém dokumentovaném případě to byly miniaturní nepatrně narašené zálistky z oček) začaly postupně rašit a vyvíjet se přibližně po čtrnácti dnech až třech týdnech. Zkoušel jsem si naroubovat dvě sazenice, ujaly se obě.

Stav po necelém měsíci

Jeden z roubů byl o něco rychlejší

Na přelomu července a srpna, tedy necelé dva měsíce od naroubování, jsem u obou zkušebních sazenic sejmul roubovací pásku, abych zkontroloval srůstové plochy. V té době již byly oba letorosty vyrůstající z roubů dlouhé přes půl metru, rouby byly celkem pevně vrostlé do podnože a nevylomily se ani při mírném ručním viklání. Fotky ze závěrečné kontroly jsou ve fotogalerii ZDE a ZDE. (Takto brzy sundávat roubovací pásku však nedoporučuji, moje sazenice byly jen pokusné). 

Tento roubovací postup lze samozřejmě aplikovat též na starších rostlinách, zakořeněných do volné půdy. V minulosti jsem již podobné pokusy na starších rostlinách prováděl a jejich úspěšnost byla rovněž velmi uspokojivá.