Otavská vinička

Plíseň révová (Plasmopara viticola), lidově též peronospora, je asi nejčastější houbovou chorobou, se kterou se vinaři pravidelně setkávají. Do Evropy se dostala přibližně v polovině devatenáctého století z amerického kontinentu. Dostala se sem společně s další velmi rozšířenou a častou chorobou - padlím révovým. To se to našim prapředkům pěstovalo, když zde ještě neřádily tyhle dvě zpropadené plísně!

Pro rozvoj choroby je příznivé vlhké a středně teplé počasí, při kterém dochází k přímému smočení povrchu listů vodou. Proto se tato choroba již od počátku vegetace nejvíce šíří hlavně při deštivě promáčeném počasí anebo i v obdobích s intenzívním výskytem rosy, což je časté hlavně koncem léta a v teplých fázích podzimu, kdy noční teploty oproti denním již silněji klesají a tudíž dochází k intenzivní kondenzaci vodních par.

Na plíseň révovou jsou citlivé zejména odrůdy révy odvozené z původních druhů evropské révy, které po zasažení mohou při nepříznivém průběhu počasí podlehnout velmi rychle zkáze. U nás ve vsi jeden pán donedávna pěstoval několik keřů Chrupky bílé a neprováděl u nich žádná ošetření proti chorobám. Jeho keře bývaly pravidelně už od poloviny července "v jednom ohni" a nepamatuji, že by na nich někdy dozrály hrozny. Vše spolehlivě padlo za oběť plísni. Podobně se chovala i neošetřovaná Čabaňská perla, kterou jsme kdysi mívali na zdi rodinného domu v Brně. Ta však vzhledem ke své ranosti stíhala úrodu dát.

Napadení keřů se projevuje charakteristickými zažloutlými skvrnami na horní straně listů, také se jim říká "olejové" skvrny.

Na opačné, spodní  straně listu nalezneme pod olejovými skvrnami plochy pokryté bíle sametovým povlakem plísně.  

Napadená místa se při příznivých podmínkách pro houbu rychle rozšiřují, zasažená místa nekrotizují do světle hnědého barevného odstínu, listy vadnou a jako suché odpadávají.

Plíseň přezimuje na zasažených opadaných listech a tyto se stávají v následující sezoně dalším zdrojem nákazy.

Ony keře pána ze vsi jsem donedávna používal jako indikátor výskytu plísně. Když jsem kolem jeho zahrady projížděl autem, občas jsem trochu přibrzdil anebo zastavil a letmo přes plot zkontroloval, jestli už jsou listy flekaté. Jakmile se na listech objevily prvé plísňové skvrny, věděl jsem, že je zle a ihned jsem začal s protiplísňovou ochranou. Obvykle mi tento 'přesplotní' přístup k preventivnímu řešení plísňové problematiky stačil a s plísní révovou jsem se následně vždy úspěšně vypořádal.

Proti plísni révové existuje celá řada účinných prostředků, a pokud pěstitel dokáže tuto chorobu rozpoznat a nezdráhá se proti ní aktivně zakročit, zejména včas, neměla by být plíseň zásadní hrozbou pro jeho úrodu. Dříve jsem přednostně používal fungicidní přípravky na bázi mědi (Champion, Kuprikol) ,které jsem v případě potřeby a silnějšího tlaku choroby doplňoval dalšími syntetickými fungicidy (např. Dithane, Acrobat, Ridomil Gold, Quadris Max). Obvykle mi stačily dva sezónní postřiky mědí a k tomu případně jeden postřik syntetikou. Před časem jsem získal zajímavý tip od vinařského kolegy na prostředek Revus, který je u nás registrován sice pouze proti plísni bramborové, v zahraničí však má registraci pro širší spektrum zemědělských plodin, včetně zeleniny a révy. U révy má celkem přijatelně dlouhou ochrannou lhůtu 14 dnů. Loni  (r. 2014) jsem Revus použil poprvé a počínající výskyt plísně byl po jedné aplikaci prokazatelně zastaven. Letos jsem se v ochraně proti plísním posunul o kousek dál a testuji biologický preparát Alginure. V každém případě za základní preventivní prostředek proti plísním považuji pečlivý úklid spadeného listí po sezoně a zejména výsadbu odolných (rezistentních) odrůd.

PS: Zmíněného pana souseda jsem ukecal, aby své staré, každoročně nemocné a usychající Chrupky zlikvidoval (vysadil je prý jeho otec v roce 1970) a jako náhradu jsem mu věnoval sazenice jiných odrůd, které by měly být vůči plísni odolnější. Takže jeden z akutních zdrojů nákazy v mém okolí je eliminován. Zbývá však ještě několik dalších …