Otavská vinička

Za naivitu (= za blbost) se platí a tak mi nějací opeřenci v nestřeženém okamžiku ožrali cplt. Marquette (viz. foto). Po Marquette se hbitě pustili i do Golubok-a a následovat bude určitě i Rondo a Cabernet Cortis. V minulých letech mi ptáci nikdy nic nesežrali, a tak jsem si důvěřivě myslel, že jakožto osvícenému mi shůry bylo přiděleno doživotní hájení a tudíž, že ptáčci jarabáčci budou vždy klovat jen do úrody mých vinařských kolegů a přátel. A proto jsem nechal modré mošťáky odkryté v představě, že to určitě ZASE dobře dopadne. Nedopadlo. Jak vidno, buď jsem se ve svém úsudku mýlil, nebo mi byla výsada  doživotního hájení z důvodu nějakého prohřešku odňata, prostě i na mne přišla letos řada. Tak dlouho se s džbánem pro vodu chodí, až se ucho utrhlo. Dobře mi tak!

A jak jsem byl na sebe naštvaný, tak jsem v tom aufru nelenil a i když toho letos už moc nezachráním, objednal jsem z Oslavanu síť. Pěkně drahou, ale údajně kvalitní. TUHLE. Měla by být schopna chránit nejen před ptáky, ale i před hmyzem. Že bych zabil dvě mouchy jednou ranou? No, uvidí se příští rok, podám zprávu, jak to dopadlo. Letos už ji natahovat nebudu, kvůli těm pár hroznům, co tam ještě zůstaly viset, to už nemá cenu. Moje první červené se tedy odkládá o rok.

PS: Předpokládal bych, že ptáčci zpěváčci po vinobraní budou ve vesele povznesené náladě a že mi, jak bývá při vínku zvykem, pěkně zanotují. Ale ve viničce bylo naprosté ticho. Nevděčníci!