Cabernet Cortis
Říkám mu familiérně CéCéčko. Kdybych si mohl vybrat z širší nabídky červených vín, vždy bych sáhl po nějaké cabernetové odrůdě, nejraději po Cabernetu sauvignon. Miluji tu jeho nasládle kořenitou, hutnou chuť, od tříslovin jemně drhnoucí na patře. Kam se na ni hrabou všechny ty tradiční frankovky a vavřincové. Nejlepší cabernety se podle mého názoru rodí v chilských vinicích. Tam na skalnatých úbočích And dělá slunce, vítr a guáno s révou hotové divy. A já, pln touhy a odhodlání se ve své viničce pokouším o totéž. Sice se mi trochu nedostává toho jejich jižního slunce, to je pravda, větru je ale dost a guáno jsem schopen nahradit granulovanými slepičinci. Je věru krásné procházet se po chilské vinici kolem keřů, obsypaných dozrávajícími modrými hrozny…
... Když se probudím ze sna a protřu zrak, okamžitě vím, že to jinak než fiaskem dopadnout nemůže. Ale kdo si hraje, nezlobí, že.
Takže jsem si pro potěchu vysadil čtyři keříky Cécéčka. Rostou mi docela bujně, roztahují se do okolí svými chapadly jako nenasytné krakatice, plodí pěkně docela velké hrozny, v porovnání s ostatními mošťáky přímo macky, akorát s tím každoročním padlí na listech a letorostech se mi to moc nelíbí. V tomto ohledu má Cécéčko ještě určité nedostatky. A s dozráváním by si mohlo také trochu víc pospíšit. Rád bych totiž každoročně dosáhl přívlastku alespoň "výběr z bobulí", tak jako mí kolegové v Chile. Světlou nadějí pro tento riskantní (= zoufalý) počin je globální oteplování. A až na Moravě porostou banány, tak v Pošumaví musí jít špičkové cabernety. O tom jsem přesvědčen!
(aktualizace 10/17)
Fotografie
