Galbena Nou
O Galbeně nedokážu napsat skoro nic. Problém je v tom, že jsem si ji vyhlédl a vysadil ještě v době hluboce "předviničkovské", což byla doba, kdy jsem řešil akutní nedostatek vhodného výsadbového místa. Toužil jsem pěstovat, ale nebylo kde. A tak jsem, donucen okolnostmi, Galbenu šoupnul na provizorní stanoviště před skleník, na zahradě ležící poblíž Přerova, vzdálené od mého bydliště 350 km. Dostaneme se sem přibližně jen jednou za měsíc až dva. Ještě nikdy se mi nepovedlo v rámci našich rodinných návštěv na Moravě trefit ideálně do období její zralosti. Buď je Galbena ještě nezralá anebo už snězená (lidmi), či sežraná (ptactvem, hmyzem). Prostě, Galbenu jsem sice vysadil a trochu se i o ni v rámci omezených možností snažím starat, ale sklízejí jiní.
Na daném stanovišti s jílovitou půdou roste velmi bujně, chorobami příliš netrpí, ačkoli je místní prostředí vlhké. Je to sevřené údolí pod lesem, údolím protéká potok, takže se zde dobře drží vzdušná vlhkost.
…
Hurá! Letos, v roce 2016, se mi přece jenom podařilo Galbenu okoštovat. Vosy nám na oďobaných střapcích milostivě ponechaly pár zapomenutých bobulí a tak zhruba po čtyřech, či pěti letech od vysazení se mi dostalo cti také ochutnat. A byl jsem příjemně překvapen kvalitní konzistencí dužiny i příjemnou harmonickou chutí, ve které byl znatelný i lehounký vánek po muškátu.
(aktualizace 10/17)
Fotografie
