Otavská vinička

Glašu jsem vysadil v roce 2011 v rámci prvé vlny své pěstitelské horečky na dvou moravských stanovištích. O něco později pak i do nově založené jihočeské viničky. Vkládal jsem do ní dost nadějí, byla mi sympatická.  Ovšem postupem času přišlo rozčarování z důvodu její silné náchylnosti na padlí. Pokud roste u zdi, což byl případ obou moravských stanovišť, bez intenzivní chemické ochrany se prakticky vůbec nedá pěstovat. Lepší situace je při volné výsadbě keřů na drátěnce, kde je zajištěna lepší vzdušná ventilace. Zde se dá udržet v celkem slušné zdravotní kondici až do plné zralosti i za použití relativně mírných "donucovacích prostředků". Přesto, v porovnání s ostatními mými odrůdami, rostoucími v těsné blízkosti, je na tom se svou citlivostí k padlí asi nejhůř. Jelikož nemám možnost na Moravě proti padlí efektivně zasahovat, musel jsem přerovský keř zlikvidovat a brněnský to také čeká.  Nemá cenu pěstovat listí, jehož barva se v průběhu léta změní ze zelené na hnědou a z hroznů zbydou suché mumie. A nad mým jihočeským keřem visí také velký otazník. Místa už mám málo a tak přemýšlím, který z neperspektivních keřů bude muset uvolnit místo pro nově testované odrůdy. Glaša se tak ocitá na nepopulární černé listině, neboť ji považuji za rizikový zdroj infekce pro ostatní keře.

Je to škoda. Glaša má rozhodně i svá pozitiva, která na základě prvé úrody z viničky v roce 2017 mohu teprve nyní ocenit. Předešlé moravské úrody se mi totiž nepodařilo degustovat, pokud se něco urodilo, degustovali jiní. Líbí se mi rozvolněné vzdušné hrozny, které ve stádiu konečné zralosti nebudou trpět hnilobami. Jejich chuť je rozhodně zajímavá, interesantní. Při plném dozrání mají chruplavé bobule osobitý šmrnc v podobě svěžích pikantních tónů "lesních ostružin a malin". V tomto chuťovém charakteru mi Glaša dost připomíná Vitru nebo Čarliho.

Sezónní hodnocení odrůdy

(aktualizováno 10/17)